Soudružka učitelka chválí boj proti kulakům. Teď míří do poslanecké lavice

kategorie | Nezařazené

Soudružka učitelka chválí boj proti kulakům. Teď míří do poslanecké lavice

Datum: Duben 2010 | Vložil:

Kandidátka KSČM Marta Semelová obhajuje kolektivizaci a Únor ´48. Výuka dějepisu na školách je prý neobjektivní.

Před volbami 2006 se Marta Semelová stala jednou z nejznámějších učitelek v Česku. V tehdejším rozhovoru pro HN vyznala svůj obdiv ke Klementu Gottwaldovi a prohlásila, že za jeho éry „byli souzeni jen ti, co se opravdu provinili“. Za to si vysloužila trestní oznámení i kritiku z vlastních řad.

Zatímco tehdy ještě kandidovala za KSČM na nevolitelném místě, nyní je již pražskou dvojkou a poslanecké křeslo má na dosah. „Gottwald byl významná osobnost,“ trvá na svém. Na dodatečné otázky však již raději odpovídá „bez komentáře“.

„I pohraničníci mají co říct“

Na schůzku se Marta Semelová dostavila s menším zpožděním. „Musela jsem ještě ve škole držet dozor,“ omlouvá se. Jako učitelka na prvním stupni pracuje již čtvrt století. A výuku obohacuje například třídními vycházkami k památníku rudoarmějců v Modřanech na výročí osvobození.

Oblasti školství by se ráda věnovala i po zvolení do parlamentu. Kromě bezplatnosti školství ale prosazuje také „větší objektivitu a vyváženost“ při výuce dějepisu. Vadí jí například besedy o zločinech minulého režimu, které ve školách pořádá Člověk v tísni.

„Pokud už chodí do školy pamětníci, tak by tam měli chodit i pamětníci našeho budovatelského úsilí, nebo například členové klubu českého pohraničí,“ říká klidně. V čem by klub bývalých příslušníků pohraniční stráže mohl žáky obohacovat? „Dnes se mluví jen o tom, jak pohraničníci údajně vraždili. Přitom to byli lidi, kteří bránili naši zem. Tito pamětníci by mohli vysvětlovat, jak to na hranicích skutečně vypadalo a kolik z jejich kolegů bylo zákeřně zabito,“ míní dlouholetá předsedkyně pražské KSČM.

Při tématech souvisejících s minulým režimem je však již podstatně opatrnější než před čtyřmi lety. O svém výroku, že „souzeni byli jen ti, co se provinili“, říká, že jej novináři tehdy zkreslili. A dotazy na proces s Miladou Horákovou rovnou nechává bez komentáře. „Ráda bych mluvila o tom, co lidi pálí v dnešní době,“ vysvětluje.

Období po únoru 1948 však nadále vyzdvihuje a například o kolektivizaci mluví jako o něčem, co prý bylo „v zájmu celého národa“. A námitky, že jejím výsledkem bylo vyhnání tisíců selských rodin, odbývá s tvrzením, že na zabavené půdě „předtím dřeli obyčejní lidé za malou mzdu, což také bylo nespravedlivé“.

Spolehlivá a odpovědná…

Když Marta Semelová mluvila o svých názorech s novináři před minulými volbami, vysloužila si trestní oznámení a obavy školních inspektorů, zda se svými postoji nesnaží ovlivňovat také žáky. Policejní šetření ale bylo po krátké době odloženo a inspektoři dospěli k závěru, že Semelová „své výroky před dětmi netlumočí ani jim je nezapisuje do notesu“.

Navíc z pozice učitelky předmětů, jako je čeština, matematika nebo angličtina, prý ani nemá mnoho prostoru mluvit o předlistopadové minulosti. „Paní učitelka je dost chytrá na to, aby věděla, že podobné věci do školy nepatří a že by si tím jenom zadělávala na problémy,“ říká o Semelové Dagmar Bolfová, ředitelka její základní školy v pražské Lhotce. A jako na pedagoga na ni nedá dopustit. „Je spolehlivá, odpovědná, a cokoliv jí zadáme, to splní. Chodíme k ní na pravidelné inspekce a nikdy se žádné pochybnosti neprokázaly,“ dodává ředitelka Bolfová. Stížnosti prý nepřicházejí ani od rodičů, a to ani od těch „pravicově orientovaných“.

Mediální tvář

Za protlačením Marty Semelové na volitelné místo jsou pražské místní organizace KSČM, kde mají významný vliv takzvaní stalinisté.

Aktivní je zejména organizace z Prahy 1, která sdružuje mnoho bývalých funkcionářů KSČ, vojenských prokurátorů nebo učitelů z Večerních univerzit marxismu-leninismu. „Věkový průměr členů pražské KSČM je 74 let a paní Semelová jim vyhovuje, protože mluví tím předlistopadovým jazykem,“ říká politolog Vladimír Handl z Ústavu mezinárodních vztahů.

Čím dál víc se Semelová dostává také do celostátních médií, a to nejenom komunistických. K diskusi o Lisabonské smlouvě si ji například pozval už i Český rozhlas.

Někteří straníci ale hledí na její vzestup s obavami. „Já názor Marty Semelové na Gottwalda nesdílím a věřím, že si bude v kampani dávat na podobné výroky pozor,“ říká jednička pražské kandidátky, poslanec Jiří Dolejš.

Autor: Vladimír Šnídl

Související:

Dvojka na kandidátce KSČM: Kolektivizace byla v zájmu národa, lidé tehdy třeli bídu

Marta Semelová: „Dokumenty o Horákové do škol nepatří“

Zprávy Sluvko

5 komentářů u “Soudružka učitelka chválí boj proti kulakům. Teď míří do poslanecké lavice”

Karolína napsal:

7.2.2013 (12.57)

Nelze mlčet.
1. Myslíte, že US-arma by v r.1945 osvobozovala Plzeň, kdyby neměli zájem o uran z Jáchymova o který se vítězné mocnosti zcela určitě ještě v roce 1949
dělili a kde pracovali němečtí vojáci ?
2. Ke kolektivizaci musím dodat jen to, že já sám osobně jsem vyslechl tehdy už 85 letého tzv.“kovozemědělce“, kterého pole neuživilo a musel chodit pracovat do lesa nebo do skály a žena pak dřela na poli u sedláka za košík brambor a po večerech a nedělích pak na svém políčku. Tento zkolektivizovaný zemědělec řekl – a co nám vlastně ti komunisté vzali, jenom tu dřinu !!!!
A taky vím, že po „sametu“ si ti velcí sedláci hned vzali pole zpět a měli představu, že se časy vrátí, ale ouvej, nikdo se k nim na tu dřinu nehrnul a byli nuceni dobytek dát na jatka a pole nechali ladem.
Takže nenadávejme na komunisty, protože kdyby např, nevystavěli Vltavskou kaskádu, tak by Prahu smetla povodeň a nebýt Želivky, tak je Praha bez pitné vody.

Odpovědět
Z. Opolzer napsal:

3.1.2013 (19.00)

Názor paní Semelové nesdílím. Násilná kolektivizace, odebrání zemědělské půdy občanům byla bezprávím státu vůči občanům. Tento čin zůstane v paměti občanů jako projev zvůle státu proti občanům. Evoluční cesta přeměny
zemědělství by stejně pokračovala, ale přirozenou cestou.
Paní Semelová svými názory je nebezpečná státu, nepatří
do státních služeb.

Odpovědět
dušan napsal:

17.12.2012 (15.17)

Jindra má pravdu, ale k zdůvodnění o přiznání majetku nikdy nedojde .To by byl zplacený státní dluh raz dva….

Odpovědět
Jindra napsal:

17.12.2012 (10.01)

Paní Semelovou neznám…ale znám funkcionáře KSČ kteří dnes vlastní obrovské majetky, a jsou kategoricky proti přiznání o nabytí majetku. Jsou to ti,nebo jejich rodiče kteří se podíleli na persekucích v dobách totality,a dnes jsou tvrdými pronásledovateli členy KSČM. Porovnejme jejich minulost s dnešní přítomností, a budeme žasnout…potom si udělejme hodnocení člověka….

Odpovědět
duchodce napsal:

6.12.2012 (19.31)

Proc detem vhodnou formou nezdelit ,jaka to byla doba.
Pani Semelova,rekla jstedetem i o Amaricanach,kteri prisli do Zapadnich jako osvoboditele?Nebo o zverstech ,ktera pachali Rusove?Zadna doba nebyla bez chyb,stejne jako ted.Proti komunistum jsem
nemam vycitek ,byli a jsou mezi nimi dobri a spatni.Kazdy rezim ma ruce od krve,na to jste zapomela?Nebo se deti musi dovedet o techto praktikach z cizich ust?Co z nich vychovate.
Pokrytce jako jste sama.

Odpovědět

Zanechat komentář u Z. Opolzer

Odpověď na komentář zrušíte zde.

„Duševně opozdilé vandalství“

„Bylo to duševně opozdilé. Jestli to někdo považuje za umění, tak já tedy ne. Lidé vnímají KSČM podle její práce za posledních dvacet let, ne podle toho co bylo před rokem 1989,“ řekl ParlamentnímListům.cz předseda Vojtěch Filip. Lidé nás hodnotí podle práce za posledních dvacet let. Ne podle toho, co se dělo před revolucí, vzkázal Vojtěch Filip „milovníkovi Klause a Topolánka“, jenž polil sídlo KSČM červenou barvou.

Jednička pražské kandidátky komunistů Jiří Dolejš Filipa doplnil: „Naše budova v ulici Politických vězňů patří mezi památkové objekty, čili bych to označil za vandalství.“ Dodal navíc, že není náhoda, aby sídlo KSČM bylo pod palbou v době, kdy do voleb zbývá něco málo přes týden. „Ta spojitost s volbami je jasná. Už i kvůli použité červené barvě je jasné, že těmi vandaly jsou naši kritici.“

A v tom se nemýlí. Skupina umělců připomněla českému národu fakt, že na naší politické scéně stále působí strana KSČM, která se nikdy nedistancovala od zločinů, vražd a devastace naší společnosti v letech 1948-1989.

Angažované umění?

Právě až po pádu komunistické totalitní vlády v roce 1989 vznikla v Čechách poptávka po do té doby neprovozovaném druhu umění. Dnes jej nazýváme, mnohdy nepřesně, angažované umění.

Je to druh umění, který jedince určitým způsobem atakuje, probouzí jej z letargie tím, že poukazuje na kontroverzní témata ve společnosti a zároveň narušuje veřejný prostor, pro nějž je angažované umění primárně určeno. Pod nálepku angažované umění bychom mohli řadit některé umělce, kteří vytváří různé performace či happeningy. V českém prostředí se jedná o skupiny jako Kamera Skura, Pode Bal, Guma Guar, Rafani nebo Ztohoven.

Umělec Václav Magid o angažované umění tvrdí, že „by mělo být spojeno s konkrétním dlouhodobým programem, se zaujetím jasného politického, ne-li životního postoje, s odvahou odevzdat svou tvorbu službě nějakému mimouměleckému účelu, a tedy kompromitovat její výsostný status umění“. Žádná taková skupina ale podle něj v Čechách nepůsobí. Všechny reagují spíše nahodile na podněty, které se v dané chvíli objevují“.

Tento popis odpovídá také aktuální umělecké reflexi „Krev nesmyješ“, ke které se navíc veřejně nikdo nepřihlásil. Mnoho děl angažovaného umění ve veřejném prostoru bývá anonymních z důvodu trestní postižitelnosti. Již v minulosti se někteří z umělců za svá díla museli zodpovídat před soudem – exemplární bylo například soudní popotahování členů skupiny Ztohoven za mezinárodně uznávanou uměleckou reflexi problematizující mediální prostor – atomový výbuch v Krkonoších v přímém přenosu ranního vysílání České televize.

Zdroj: nezapomente.cz

Zprávy Sluvko

kategorie | Nezařazené