kategorie | Nezařazené

Kdo tady žije na dluh

Datum: Červenec 2010 | Vložil:

V České republice se během posledních deseti až patnácti let úspěšně rozvíjí chov koní. Přesto je každý kůň chovaný v naší zemi zadlužen obrovskou částkou sedmnácti a půl miliónu korun.

Někdo by mohl namítnout, že tato informace je naprosto bezcenná, zavádějící, ba přímo hloupá. Vytvořili jsme ji jednoduše tak, že jsme vydělili výši státního dluhu počtem koní chovaných ve všech stájích ČR. Lze připustit, že podobný údaj je skutečně na hranici stupidity. Koně přece za nic nemohou. Jejich chov nás nezadlužuje, je naopak zdrojem bohatství.

Přesto nám bystří analytici opakují naprosto stejnou nehoráznost dnes a denně. Omračují nás čísly o tom, kolik dluží každý z nás, včetně nemluvňat a kojenců, a kárají nás za to, jak rychle náš dluh narůstá. Poslanci jsou natolik znepokojeni, že si ani nedokáží patřičně vychutnat své výlety za exotikou.

Naprostá většina občanů a voličů přitom řádně pracuje, žádné dluhy nemá a do státní kasy přispívá více, než kolik z ní dostává. Také naprostá většina, kdo pobírají nemocenskou, podporu v nezaměstnanosti či starobní důchod, odevzdala na daních a pojistném více, než kolik si vybírá.

Jsou mezi námi nepoctivci, kteří pobírají dávky, na které nemají nárok. Podle kvalifikovaných odhadů ekonomů nás tím okrádají ročně o něco méně než polovinu procenta hrubého domácího produktu. Ani odtud tedy astronomický propad financí vzniknout nemohl. Vyjadřovat dluh přepočtem na hlavu lidí, z nichž naprostá většina tvoří hodnoty, je prostě nehorázné.

Co tak navrhnout nový indikátor úpadku státních financí? Při čtyřletém funkčním období se vládní garnitura během dvaceti let obmění zhruba pětkrát.

O podstatných věcech směřování státu rozhoduje nějakých 300 poslanců, senátorů a členů vlády. Pokud by se s každým novým funkčním obdobím všichni obměnili, pak by na jednoho poslance, senátora a ministra dnes připadal dluh ve výši zhruba tři čtvrtě miliardy korun. Protože obměna na těchto funkcích bohužel tak vysoká není, připadá na každého z nich dluh o to vyšší.

Než si začneme už po několikáté poslušně utahovat opasky, zamysleme se nad tím, zda dnešní astronomický dluh zavinili více lidé pracující, čerství novorozenci, koně ve stájích, anebo ti, kdo rozhodují o ekonomice a o zákonech. Kdo to tady vlastně takhle zkonil?

Autor: Jan Keller, sociolog

10 komentářů u “Kdo tady žije na dluh”

  1. Luboš napsal:

    Vážený pane Ivane. Ve vší úctě s vámi nelze souhlasit už kvůli neoddiskutovatelným faktům. Proč voláte po KSČM s tím že zastaví rozkrádání státu? Přeci i malé děti ví, že náš stát rozkrádají právě oni. Není důležité v jaké že jsou straně dnes, ale to, co jsou to za lidi. Marně voláte po něčem co již máte. Prezident je bývalý komunista i když si dnes hraje na jinou politickou stranu. Obě komory poslanecké sněmovny mají ve vedení své soudruhy, a obsazením jsou sněmovny cca ze 70% komunisti ať už dnešní nebo převlečení. Mrkněte se pane Ivane na svou radnici, a tam je v procentech soudruhů ještě více. Na koho si tedy stěžujete? Ten vyčůraný a prospěchářský komunista je stále stejný i když je i možná dnes v jiné politické straně, nebo si hraje na podnikatele. Pořád je to ale ten vyčůraný Pepa jaký byl vždy. Ostatně kdo měl peníze v privatizacích i kontakty a zkušenosti? Obyčejný člověk do byznysu neviděl když u nás v podstatě neexistoval. Fabriky a firmy koupili právě tito soudruzi, a dnes platí slova klasika: „Ti co nás léta týrali nás vyhazují z práce“. Uzavírám tímto vážený pane Ivane velkou sázku o malé pivo. Že náš stát vedou soudruzi je jasné, a není k tomu co dodat protože to je veřejné a viditelné. Sázka je o Vašem okolí a o těch řečičkách v zaměstnanosti, rozkrádání nebo jak by řekl soudruh vykořisťování. Vyberte si ve Vašem okolí 10 firem které zaměstnávají lidi, a já se sázím, že 9 z deseti vlastní bývalý komunista nebo nějakej takovej prospěchář z minulého režimu. Stačí si proklepnout majitele. Berete?

  2. Ivan napsal:

    Volit KSČM. Jediná strana, která by byla schopna zastavit rozkrádání státu. Když se stát zbavil všech ziskových podniků vybudovaných z peněz odvedených v minulosti na důchodové zabezpečení, tak mu teď samozřejmě nezbývá na výplaty. Produktivita práce přitom vzrostla více než o 100%, takže na uživení důchodců by teď stačila polovina zaměstnanců oproti roku 1989. Ale penízky tečou jinam, více než 200 miliard ročně oficiálně odteče na dividendách do zahraničí. A další asi stejná částka odteče neoficiálně. Kapitalistický penězovod.

  3. hasal napsal:

    Nerozčilovat se , volit KSČM !

  4. hasal napsal:

    Nerozčilovat se a volit KSČM !

  5. hasal napsal:

    Kapitalisti vyrábí pro zisk ,lidi je nezajímají !

  6. Peterb Schuster napsal:

    Dluh zavinila populistická politika, která se periodicky před volbami do poslanecké sněmovny (ty jsou nejdůležitější) často opakuje.
    V současné době tvoří téměř 80 % všech výdajů státního rozpočtu tzv. mandatorní výdaje. Jejich skokový růst zavinilo populistické hlasování před parlamentními volbami v roce 2006.
    A tady je zakopaný pes. Poslanci Sněmovny, jako jeden muž (nehlasoval ministr financí Vlastimil Tlustý) bez rozdílů politické příslušnosti před volbami a v zádech se 6-ti procentním nárůstem HDP, odsouhlasili nesmyslnou výši těchto výdajů.
    A nyní nato doplácáme. Pracovníci ve státním sektoru (politici, úředníci, lékaři, učitelé, soudci, policie, vojáci atd.) chtějí pořád více. Do toho přichází sociální dávky, penze, dávky pro nezaměstnané. A o tom, že životní úroveň je podstatně vyšší není pochyb.

    • Pratiksha napsal:

      Zvednuted daned jsem navrhoval jako jednu z možnosted, ovšem mělo se tfdkat jen maeoktjve9 daně z vlastnictved obytne9 nemovitosti, ktere1 by vfdznamnou če1st daňove9ho roku nebyl využedve1na k bydlened ať už majitele, jeho rodiny nebo ne1jemců. Pokud je někdo tak bohatfd, že si může dovolit tuto daň platit, pak ať si onen luxus vlastnit spekulativně obytnou nemovitost dopřeje. Jinak ať tuto nemovitost nabeddne k prone1jmu což by mohlo če1stečně (a skutečně jen če1stečně) řešit proble9m nedostatku bydlened v TA a Jeruzale9mě.Bydlened v Samařed je samozřejmě rozumne9 řešened.

      • Praktisha1 napsal:

        Po přečtení Zvednuted daned jsem dál nepokračoval. S myšlenkami se to jako s jídlem – aby se to dalo jíst/číst musí to být dobře upraveno…

  7. Ladislav Vaněk napsal:

    Dluh – to jsou ty všechny rozkradené peníze !

  8. rastislav hamza napsal:

    Po tzv. nežnej revolúcii sme boli vtedajšími lídrami presviedčaní o tom ako sme dovtedy žili na dlh.Z odstupom času sme sa dozvedeli,že dlh na jedného obyvateľa bol zanedbateľný a zahraničný nulový.Dnes po vyše 20 rokoch sa dlh vyšplhal do rekordných výšok ale životná úroveň i napriek presviedčaniu politikov trvale stagnuje a my radoví občania si zas máme uťahovať opasky…


Zanechat komentář u Ladislav Vaněk

Nový poslanec sněmovny a jeden z hlavních sponzorů strany Věci veřejné Vít Bárta změnil  krátce před volbami formu akcií své bezpečnostní společnosti ABL.

Místo akcií na doručitele, které jsou podle něj jedním z hlavním důvodů korupčních praktik v Česku, změnil status ABL na akciovou společnost s akciemi na jméno.

Změna, která byla učiněna právě v týdnu před hlasováním o sněmovně, se nyní objevila v internetovém obchodním rejstříku. 

Právě Bárta jménem Věcí veřejných  žádá, aby příští vláda akcie na doručitele zrušila, zatímco případní partneři ve vládě – ODS a TOP 09 – se ke zrušení staví rezervovaně.

Řebíčkův přízrak

Pro Bártu může být varovným příklad bývalého ministra dopravy Aleše Řebíčka (ODS). Ten předtím než vstoupil do politiky pouze oznámil, že se vzdává podílu ve firmě Viamont. Nikdy však kvůli akciím na doručitele nebylo možné ověřit, zda to skutečně udělal.

(Aktuálně.cz původně chybně uvedlo, že Bárta postupuje stejně jako Řebíček, ale jak jsme napsali výše, ukázalo se, že v době, kdy byl zvolen, už Bárta formu akcií své firmy změnil).

Jeden z lídrů Věcí veřejných však nemohl postupovat jinak, aby deklarovaný boj proti korupci zůstal věrohodný. Také Řebíčkova firma Viamont měla (podobně jako do zmíněné změny Bártova ABL) akcie na doručitele a žila z veřejných zakázek. Ty se během Řebíčkova ministrování řádově zvýšily na průměrnou roční částku tří miliard korun. Řebíček přesto může říkat, že to se zakázkami pro Viamont neměl nic společného. Tvrdí, že akcie Viamontu prodal ještě před nástupem na ministerstvo. Ale kdo to může ověřit? Protože šlo o akcie na doručitele, zpětně pravdu nezjistí ani policie.

I Vít Bárta, jemuž patří v ABL polovina akcií, dnes (podobně jako kdysi Řebíček) říká, že se podílu ve firmě zbaví. Pokud by však měla ABL akcie na doručitele, mohlo to dopadnout jako v Řebíčkově případě.   

Tichý společník bin Ládin

Vít Bárta se ve sporné otázce vyjadřuje zcela jednoznačně. „Tragédií České republiky jsou akcie na doručitele, anonymní vlastnické struktury. Pokud tohle eliminujeme, je celý problém s korupcí vyřešen,“ řekl v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes. Jeho silná slova potvrzuje loňská studie OECD Tax Co-operation. Akcie na doručitele (baerer shares) jsou podle ní jedním z hlavních rizik, která otevírají prostor k praní špinavých peněz.  Ve své tradiční podobně listinných akcií totiž umožňují absolutní anonymitu majitelů. Vlastníkem akcie je člověk, který akcii drží v ruce. Pokud nechce, nedozví se to ani policie, protože může akcie kdykoli půjčit libovolnému společníkovi. Ministrovi tak může patřit firma, které ministerstvo přiděluje veřejné zakázky, totéž platí pro hejtmany, starosty a další zaměstnance veřejné správy. Nákupem anonymních akcií je zároveň možné vyprat libovolné množství špinavých peněz.

„Listinné akcie na doručitele umožňují, aby byl vlastníkem české firmy Usáma bin Ládin, a nikdo se to nedozví, pokud se nebude sám chtít přiznat,“ upozorňuje v nadsázce bývalý ministr a bojovník za průhlednost finančních trhů Tomáš Ježek.

Akcie a svět

Bez registrace:

Anguilla, Česko, Guatemala, Marshallovy ostrovy, Nauru

Nejsou povoleny:

Americké Panenské ostrovy, Andorra, Argentina, Austrálie, Bahamy, Bahrajn, Barbados, Belgie, Bermudy, Brunei, Čína, Filipíny, Finsko, Gibraltar, Guernsey, Chile, Island, Itálie, Japonsko, Jersey, Kypr, Maďarsko, Malajsie, Malta, Man, Mauritius, Mexiko, Niue, Norsko, Nový Zéland, Rusko, Singapur, Spojené arabské emiráty, Spojené státy, Sv. Lucie, Sv. Vincent, Švédsko

Registrace ve veřejném systému (zaknihované akcie):

Rakousko, Dánsko, Estonsko, Francie, Irsko, Korea, Monako, Německo, Polsko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Turecko

Registrace dostupná státním institucím:

Antigua, Aruba, Belize, Britské Panenské ostrovy, Cookovy ostrovy, Dominica, Grenada, Hongkong, indie, Izrael, Jižní Afrika, Kajmanské ostrovy, Kanada, Kostarika, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Macao, Montserrat, Nizozemské Antily, Nizozemsko, Panama, Portugalsko, Řecko, Samoa, San Marino, Seychely, Sv. Kitts a Nevis, Španělsko, Švýcarsko, Turks a Caicos, Uruguay, Vanutu – Zdroj: OECD Tax Co-operation 2009

Poznámka: Při registraci ve veřejném systému neexistují listinné akcie na doručitele. Všechny obchody jsou elektronicky evidovány prostřednictvím veřejných institucí. Ostatní způsoby registrace listinné akcie na doručitele připouštějí. Firma však musí evidovat, komu akcie patří. V některých zemích se  jakýkoli prodej akcií hlásí státem jmenovaným správcům, v jiných zemích se každoročně zveřejňuje vlastnická struktura. Další model připouští, že informace o prodejích eviduje sama firma, na požádání však musí vlastnickou strukturu a jejich historii sdělit finančnímu úřadu resp. policejnímu vyšetřovateli. V zemích bez registrace nemá ani policie zákonné nástroje ke zjištění, kdo v minulosti akcie na doručitele nakoupil či prodal.

Pět zemí na světě

OECD eviduje poměry většiny zemí, kde se s akciemi obchoduje. Žádá příslušné vlády, aby akcie na doručitele buď zrušily, anebo registrovaly jejich vlastníky. Zrušeny byly ve čtyřiceti zemích včetně Austrálie, Japonska, Maďarska, Ruska a Spojených států. Dalších čtyřicet zemí přistoupilo k nějaké formě registrace jejich majitelů. Ve Francii, Německu, Velké Británii a dalších evropských zemí zakázali akcie na doručitele v listinné podobě. Může se s nimi tedy obchodovat jen na burze, nebo prostřednictvím bank a clearingových úřadů. Ve všech případech jsou akcionáři evidováni. V dalších zemích se přistoupilo k jiným formám registrace. V Evropě jsou nejliberálnější Lichtenštejnsko a Nizozemsko, ale i v těchto zemích mají firmy povinnost vést evidenci, kdo akcie vlastní a jak se s nimi obchodovalo. Tyto údaje si od nich může vyžádat policejní vyšetřovatel.

Česká republika nepatří do žádné ze zmíněných kategorií. Umožňuje sice akcionářům, aby vlastnictví akcií registrovali v obchodním rejstříku, není to ale povinnost. „Informace o majitelích akcií na doručitele mohou být v některých případech nedostupné,“ potvrzují experti OECD. Stejně jsou hodnoceny už jen Anguilla, Guatemala, Marshallovy ostrovy a Nauru.

Z této výjimečné pozice by se Česko dostalo, kdyby akcie na doručitele zrušilo, anebo kdyby zavedlo registraci jejich majitelů.

Tma jako před 20 lety

Akcie na doručitele bez jakékoli registrace byly v Česku obnoveny před dvaceti lety. Počet firem, které je využívají, se nápadně zvýšil v posledních pěti letech. „Česká republika jde proti proudu času,“ míní Tomáš Ježek.

Firmy s anonymními vlastníky se významně uplatňují nejen při zakázkách, které se rozdělují v resortu dopravy. Na evropské peníze dosahují ve všech oborech, jak svědčí výběr ze seznamu úspěšných anonymních žadatelů o bruselské dotace: Czech Heat, Dolnolabské elektrárny, Farma Čapí hnízdo, Kardiocentrum Vysočina, Léčebné lázně Konstantinovy Lázně, Národní tkáňové centrum, OK Pool, President Securities, Privamed, Retex textilie, Ski centrum Krhutka, Spur kartony. Všechny přešly na anonymní akcie po roce 2006. Slaví úspěchy v regionech, především v Praze, na Ústecku a v jižních Čechách. Prosazují se tam hlavně ve stavebnictví, kde příklad Viamontu následují firmy jako EDS Holding, Mane, Navatyp, Silnice Group a další.

Autor: Petr Holub

nedávná videa

štítky

Odkazy