Nový poslanec sněmovny a jeden z hlavních sponzorů strany Věci veřejné Vít Bárta změnil krátce před volbami formu akcií své bezpečnostní společnosti ABL.
Místo akcií na doručitele, které jsou podle něj jedním z hlavním důvodů korupčních praktik v Česku, změnil status ABL na akciovou společnost s akciemi na jméno.
Změna, která byla učiněna právě v týdnu před hlasováním o sněmovně, se nyní objevila v internetovém obchodním rejstříku.
Právě Bárta jménem Věcí veřejných žádá, aby příští vláda akcie na doručitele zrušila, zatímco případní partneři ve vládě – ODS a TOP 09 – se ke zrušení staví rezervovaně.
Řebíčkův přízrak
Pro Bártu může být varovným příklad bývalého ministra dopravy Aleše Řebíčka (ODS). Ten předtím než vstoupil do politiky pouze oznámil, že se vzdává podílu ve firmě Viamont. Nikdy však kvůli akciím na doručitele nebylo možné ověřit, zda to skutečně udělal.
(Aktuálně.cz původně chybně uvedlo, že Bárta postupuje stejně jako Řebíček, ale jak jsme napsali výše, ukázalo se, že v době, kdy byl zvolen, už Bárta formu akcií své firmy změnil).
Jeden z lídrů Věcí veřejných však nemohl postupovat jinak, aby deklarovaný boj proti korupci zůstal věrohodný. Také Řebíčkova firma Viamont měla (podobně jako do zmíněné změny Bártova ABL) akcie na doručitele a žila z veřejných zakázek. Ty se během Řebíčkova ministrování řádově zvýšily na průměrnou roční částku tří miliard korun. Řebíček přesto může říkat, že to se zakázkami pro Viamont neměl nic společného. Tvrdí, že akcie Viamontu prodal ještě před nástupem na ministerstvo. Ale kdo to může ověřit? Protože šlo o akcie na doručitele, zpětně pravdu nezjistí ani policie.
I Vít Bárta, jemuž patří v ABL polovina akcií, dnes (podobně jako kdysi Řebíček) říká, že se podílu ve firmě zbaví. Pokud by však měla ABL akcie na doručitele, mohlo to dopadnout jako v Řebíčkově případě.
Tichý společník bin Ládin
Vít Bárta se ve sporné otázce vyjadřuje zcela jednoznačně. „Tragédií České republiky jsou akcie na doručitele, anonymní vlastnické struktury. Pokud tohle eliminujeme, je celý problém s korupcí vyřešen,“ řekl v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes. Jeho silná slova potvrzuje loňská studie OECD Tax Co-operation. Akcie na doručitele (baerer shares) jsou podle ní jedním z hlavních rizik, která otevírají prostor k praní špinavých peněz. Ve své tradiční podobně listinných akcií totiž umožňují absolutní anonymitu majitelů. Vlastníkem akcie je člověk, který akcii drží v ruce. Pokud nechce, nedozví se to ani policie, protože může akcie kdykoli půjčit libovolnému společníkovi. Ministrovi tak může patřit firma, které ministerstvo přiděluje veřejné zakázky, totéž platí pro hejtmany, starosty a další zaměstnance veřejné správy. Nákupem anonymních akcií je zároveň možné vyprat libovolné množství špinavých peněz.
„Listinné akcie na doručitele umožňují, aby byl vlastníkem české firmy Usáma bin Ládin, a nikdo se to nedozví, pokud se nebude sám chtít přiznat,“ upozorňuje v nadsázce bývalý ministr a bojovník za průhlednost finančních trhů Tomáš Ježek.
Akcie a svět
Bez registrace:
Anguilla, Česko, Guatemala, Marshallovy ostrovy, Nauru
Nejsou povoleny:
Americké Panenské ostrovy, Andorra, Argentina, Austrálie, Bahamy, Bahrajn, Barbados, Belgie, Bermudy, Brunei, Čína, Filipíny, Finsko, Gibraltar, Guernsey, Chile, Island, Itálie, Japonsko, Jersey, Kypr, Maďarsko, Malajsie, Malta, Man, Mauritius, Mexiko, Niue, Norsko, Nový Zéland, Rusko, Singapur, Spojené arabské emiráty, Spojené státy, Sv. Lucie, Sv. Vincent, Švédsko
Registrace ve veřejném systému (zaknihované akcie):
Rakousko, Dánsko, Estonsko, Francie, Irsko, Korea, Monako, Německo, Polsko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Turecko
Registrace dostupná státním institucím:
Antigua, Aruba, Belize, Britské Panenské ostrovy, Cookovy ostrovy, Dominica, Grenada, Hongkong, indie, Izrael, Jižní Afrika, Kajmanské ostrovy, Kanada, Kostarika, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Macao, Montserrat, Nizozemské Antily, Nizozemsko, Panama, Portugalsko, Řecko, Samoa, San Marino, Seychely, Sv. Kitts a Nevis, Španělsko, Švýcarsko, Turks a Caicos, Uruguay, Vanutu – Zdroj: OECD Tax Co-operation 2009
Poznámka: Při registraci ve veřejném systému neexistují listinné akcie na doručitele. Všechny obchody jsou elektronicky evidovány prostřednictvím veřejných institucí. Ostatní způsoby registrace listinné akcie na doručitele připouštějí. Firma však musí evidovat, komu akcie patří. V některých zemích se jakýkoli prodej akcií hlásí státem jmenovaným správcům, v jiných zemích se každoročně zveřejňuje vlastnická struktura. Další model připouští, že informace o prodejích eviduje sama firma, na požádání však musí vlastnickou strukturu a jejich historii sdělit finančnímu úřadu resp. policejnímu vyšetřovateli. V zemích bez registrace nemá ani policie zákonné nástroje ke zjištění, kdo v minulosti akcie na doručitele nakoupil či prodal.
Pět zemí na světě
OECD eviduje poměry většiny zemí, kde se s akciemi obchoduje. Žádá příslušné vlády, aby akcie na doručitele buď zrušily, anebo registrovaly jejich vlastníky. Zrušeny byly ve čtyřiceti zemích včetně Austrálie, Japonska, Maďarska, Ruska a Spojených států. Dalších čtyřicet zemí přistoupilo k nějaké formě registrace jejich majitelů. Ve Francii, Německu, Velké Británii a dalších evropských zemí zakázali akcie na doručitele v listinné podobě. Může se s nimi tedy obchodovat jen na burze, nebo prostřednictvím bank a clearingových úřadů. Ve všech případech jsou akcionáři evidováni. V dalších zemích se přistoupilo k jiným formám registrace. V Evropě jsou nejliberálnější Lichtenštejnsko a Nizozemsko, ale i v těchto zemích mají firmy povinnost vést evidenci, kdo akcie vlastní a jak se s nimi obchodovalo. Tyto údaje si od nich může vyžádat policejní vyšetřovatel.
Česká republika nepatří do žádné ze zmíněných kategorií. Umožňuje sice akcionářům, aby vlastnictví akcií registrovali v obchodním rejstříku, není to ale povinnost. „Informace o majitelích akcií na doručitele mohou být v některých případech nedostupné,“ potvrzují experti OECD. Stejně jsou hodnoceny už jen Anguilla, Guatemala, Marshallovy ostrovy a Nauru.
Z této výjimečné pozice by se Česko dostalo, kdyby akcie na doručitele zrušilo, anebo kdyby zavedlo registraci jejich majitelů.
Tma jako před 20 lety
Akcie na doručitele bez jakékoli registrace byly v Česku obnoveny před dvaceti lety. Počet firem, které je využívají, se nápadně zvýšil v posledních pěti letech. „Česká republika jde proti proudu času,“ míní Tomáš Ježek.
Firmy s anonymními vlastníky se významně uplatňují nejen při zakázkách, které se rozdělují v resortu dopravy. Na evropské peníze dosahují ve všech oborech, jak svědčí výběr ze seznamu úspěšných anonymních žadatelů o bruselské dotace: Czech Heat, Dolnolabské elektrárny, Farma Čapí hnízdo, Kardiocentrum Vysočina, Léčebné lázně Konstantinovy Lázně, Národní tkáňové centrum, OK Pool, President Securities, Privamed, Retex textilie, Ski centrum Krhutka, Spur kartony. Všechny přešly na anonymní akcie po roce 2006. Slaví úspěchy v regionech, především v Praze, na Ústecku a v jižních Čechách. Prosazují se tam hlavně ve stavebnictví, kde příklad Viamontu následují firmy jako EDS Holding, Mane, Navatyp, Silnice Group a další.
Autor: Petr Holub
V České republice se během posledních deseti až patnácti let úspěšně rozvíjí chov koní. Přesto je každý kůň chovaný v naší zemi zadlužen obrovskou částkou sedmnácti a půl miliónu korun.
Někdo by mohl namítnout, že tato informace je naprosto bezcenná, zavádějící, ba přímo hloupá. Vytvořili jsme ji jednoduše tak, že jsme vydělili výši státního dluhu počtem koní chovaných ve všech stájích ČR. Lze připustit, že podobný údaj je skutečně na hranici stupidity. Koně přece za nic nemohou. Jejich chov nás nezadlužuje, je naopak zdrojem bohatství.
Přesto nám bystří analytici opakují naprosto stejnou nehoráznost dnes a denně. Omračují nás čísly o tom, kolik dluží každý z nás, včetně nemluvňat a kojenců, a kárají nás za to, jak rychle náš dluh narůstá. Poslanci jsou natolik znepokojeni, že si ani nedokáží patřičně vychutnat své výlety za exotikou.
Naprostá většina občanů a voličů přitom řádně pracuje, žádné dluhy nemá a do státní kasy přispívá více, než kolik z ní dostává. Také naprostá většina, kdo pobírají nemocenskou, podporu v nezaměstnanosti či starobní důchod, odevzdala na daních a pojistném více, než kolik si vybírá.
Jsou mezi námi nepoctivci, kteří pobírají dávky, na které nemají nárok. Podle kvalifikovaných odhadů ekonomů nás tím okrádají ročně o něco méně než polovinu procenta hrubého domácího produktu. Ani odtud tedy astronomický propad financí vzniknout nemohl. Vyjadřovat dluh přepočtem na hlavu lidí, z nichž naprostá většina tvoří hodnoty, je prostě nehorázné.
Co tak navrhnout nový indikátor úpadku státních financí? Při čtyřletém funkčním období se vládní garnitura během dvaceti let obmění zhruba pětkrát.
O podstatných věcech směřování státu rozhoduje nějakých 300 poslanců, senátorů a členů vlády. Pokud by se s každým novým funkčním obdobím všichni obměnili, pak by na jednoho poslance, senátora a ministra dnes připadal dluh ve výši zhruba tři čtvrtě miliardy korun. Protože obměna na těchto funkcích bohužel tak vysoká není, připadá na každého z nich dluh o to vyšší.
Než si začneme už po několikáté poslušně utahovat opasky, zamysleme se nad tím, zda dnešní astronomický dluh zavinili více lidé pracující, čerství novorozenci, koně ve stájích, anebo ti, kdo rozhodují o ekonomice a o zákonech. Kdo to tady vlastně takhle zkonil?
Autor: Jan Keller, sociolog
Motto: „Společnost, která ze základních hodnot, na nichž vyrostla naše civilizace – ze schopnosti lidí spolupracovat za vyššími cíli, z morálky, pravdy, nezištnosti, odpovědnosti udělá nic neznamenající prázdný zvuk a pojem – je společnost určená ke zkáze.
Vážený pane Karle Schwarzenbergu, přečetl jsem si v Lidových novinách dne 28. května 2010 v rubrice „Volby 2010“ také Hodnotové desatero TOP 09.
Snad si ještě pamatujete poslance Občanské demokratické aliance Čestmíra Hofhanzla. Poslance České národní rady a Poslanecké sněmovny v období 1990 – 1998. Poslance, který se odmítal přizpůsobit politicky účelovým hrám, říkal, co si myslel a podle toho i jednal.
V roce 1995 jste byl přítomen projednávání předlohy zákona o lesích ve sněmovním Výboru pro životní prostředí. Byl jsem tehdy zpravodajem Sněmovny. Při odchodu z jednání jste mě zastavil a děkoval jste mi za to, co jsem se snažil pro kvalitu zákona udělat. Odpověděl jsem vám: „Děkuji, přál bych si jediné, aby mi bylo někdy uznáno, že jsem se vždycky snažil jednat v zájmu své země“. Ocenil jsem vaši odpověď, Zněla: „Pane poslanče, řeknu Vám to upřímně – až po smrti, až po smrti“.
Řeknu Vám stejně na rovinu, co si myslím o vašem angažmá ve volebně úspěšné straně TOP 09, kterou jste zaštítil. Hodnotové desatero a program, který v něm nastiňujete, jsou dokonalé. Z obsahového hlediska mu jako konservativně založený člověk nemohu nic vytknout. Má celoživotní zkušenost i zkušenost z poslaneckých let mi však nekompromisně říká – se špatnými lidmi nemohu dělat dobré věci.
Nikdy nezapomenu jak ideály „pravdy a lásky“ po roce 1989 uskutečňovali tajtrlíci, „reformní“ komunisté, mocenská elita Státní bezpečnosti i zloději všech odstínů a ražení. Každý soudný člověk by si to měl pomalu uvědomit. Neměli bychom zapomenout, kam to vedlo, jaký je výsledek. Více než bilionový státní dluh. Často zcela neprůhledná a neodpovědná vlastnická struktura „privatizovaného“ státního majetku. Demoralizovaná a v nic nevěřící společnost.
Kvality místopředsedy Vaší strany Miroslava Kalouska poznám z doby mého poslancování, tomuto kandidátu na post ministra financí bych nesvěřil péči o mou králíkárnu.
Když jsem zjistil, že na kandidátce vaší strany byl také zvolen také Jiří Oliva, bývalý ředitel státního podniku Lesy České republiky, rozhodl jsem se Vám napsat, co si o tom myslím.
Jako lesník a vlastník rozsáhlého lesního majetku dobře víte, kdo Jiří Oliva je. Stejně dobře jako já víte, že Jiří Oliva byl „bílým koněm“ největšího zlodějského tunelu počátku devadesátých let. Skupina lesníků kolem Jana Míčánka – Jiří Oliva byl jedním z nich – navrhla a zorganizovala „hospodaření“ a řízení podniku Lesy České republiky tak aby možnost kontroly toků peněz v tomto státním podniku nebyla fakticky možná. Zisky z prodeje dřeva jdou jinam než do pokladny vlastníka tj. státu. Způsob „hospodaření“ ve státním podniku Lesy ČR se stalo ideálním klientelistickým korupčním modelem. Z těchto peněz byly a mohou být korumpovány politické strany, média a výkonná moc.
Za komunistů jsme byli všichni – i státní lesy – vlastnictvím Ústředního výboru KSČ. Elita této partaje však ještě dodržovala základní zásady hospodářského zacházení s lesem, bylo tehdy respektováno, že les je součástí přírodního prostředí, ve kterém žijeme. Na samém počátku padesátých let podobnou koncepci „hospodaření“ ve státním lese zrušili, když se stalo zřejmé, jak takovýto systém poškozuje les.
Po čtyřiceti letech vlády komunistické strany se, ve jménu pravdy, lásky, svobody a demokracie, odchovanci komunistického režimu vytvořili „tržní model“ vyznačující se absolutní nezodpovědností a drancováním zdrojů lesa. Podobné konstatování – dnes je možné leccos co „za komunistů“ možné nebylo – platí bohužel i pro jiné obory veřejné politiky.
Chci se Vás, pane poslanče Karle Schwarzenbergu zeptat. „Podnikal“ byste s vlastním lesem stejně, jako se to již dvacet let děje v lese státním. Prodával byste dřevo z vlastního lesa tak, že firmy, které dřevo od Vás kupují, si dřevo samy těží, měří, udávají kvalitu a cenu – kontrolují tak samy svou poctivost.
Jestliže byste takto nikdy nepostupoval, pak nechápu jak na kandidátce strany, jejímž jste předsedou, mohl být zvolen do Poslanecké sněmovny reprezentant zlodějů docent na Katedře těžby dřeva Jiří Oliva.
Znám některé představitele strany TOP 09, kteří se na jejích kandidátkách prosadili do nové sněmovny. Je to podobná parta lidí jako Jiří Oliva. Mám např. také informaci, že na kandidátce Vaší strany v Libereckém kraji byl nynější člen okresního vedení TOP 09 – člověk, který za komunistického režimu pracoval jako „kádrovák“ v Uranovém průmyslu.
Jsou snad za konzervativní pravici v naší postkomunistické zemi považováni také lidé, kteří ke svému dnešnímu majetku, ke svému dnešnímu postavení vesměs přišli způsoby odporujícími dobrým mravům; a se svým dnešním majetkem odpovídajícím způsobem „podnikají“? Nevěřím, že tento typ lidí je náhle schopen změnit svoji hodnotovou orientaci a stát se vzorem odpovědnosti, nezištnosti apod.
Vážně se obávám, že podivná „pravice“, která „zvítězila“ v letošních volbách do Poslanecké sněmovny, tohoto vítězství využije především k tomu, aby pojistila své postavení a zametala stopy. Její zájem ze samé podstaty svého vzniku i svého povznesení je zcela jiný nežli důraz na solidnost, mravnost a občanské ctnosti. Jak se potom zachová v dalších volbách znovu oklamaný a podvedený volič? Profitovat z toho budou moci komunisté, kteří bludný kruh společenského rozkladu uzavřeli, stejně jako jejich růžová varianta – sociální demokracie. Příležitost „udělat pořádek“ by však mohli v příštích volbách dostat také extremisté z opačné strany politického spektra.
Vážený pane Karle Schwarzenbergu, připomínám Vám, svým jménem jste zaštítil hanbu českého lesnictví.
V Třeštici 8. června 2010
Čestmír Hofhanzl, ze svobodné vůle zemědělec v důchodu.
↓
Dopis do internetového zpravodajství sinagl.cz:
Článek tonoucí se stébla chytá
Vážený pane Šinágle
Posílám vám text otevřeného dopisu který posílá lesníkovi Karlu Schwarzenbergovi bývalý poslanec a nynější zemědělec v důchodu Čestmír Hofhanzl. Text dopisu vhodně doplňuje komentář Petra Havlíka Když dva dělají totéž není to totéž, kteý jsem od Vás dnes dostal.
Je nutno poznamenat, že hospodaření ve státním podniku Lesy ČR se principiálně vůbec neliší od počínání jiného reprezentanta zlodějů v TOP 09 Miroslava Kalouska kdysi na ministerstvu obrany. V jednom článku v týdeníku Respekt jsem se dočetl o úmyslu Petra Nečase učinit Kalouska v budoucí vládě ministrem práce a sociálních věcí. Tomu dobře rozumím. Petr Nečas byl totiž v letech 1995 a 1996 náměstkem na lidoveckém ministerstvu obrany. Pamatuji na debatu o tomto tématu při obědě na belgickém velvyslanectví, kde jsem byl jako člen zahraničního výboru a vedoucí parlamentní skupiny pro Belgii a Lucembursko. Petr Nečas si tehdy stěžoval, že přerušit penězovod do pokladny KDU – ČSL se mu zatím příliš nedaří. V roce 1998 se Kalousek stal zřejmě z vůle Josefa Luxe poslancem ve druhém skrutiniu. Bylo tehdy v zájmu KDU – ČSL velmi naléhavě zapotřebí, aby Kalousek získal poslaneckou imunitu.
S pozdravem
Josef Ježek
↓
K dopisu Čestmíra Hofhanzla Karlu Schwarzenbergovi: „Ptal jsem se …, proč nemá TOP 09 ve svém programu privatizaci státního majetku, třeba Státních lesů. Že nechápu, na co má mít stát své lesy. Odpověděl mi, že na to přišla ve straně řeč, ale že Švarcenberk byl zcela rezolutně proti. Nedávalo mi to smysl, protože jsem si myslel, že sám jako privátní vlastník lesů by měl mít zájem na privatizaci St. lesů. Po přečtení Hofhanzlova dopisu už to chápu. Mluvil jsem o tom s … a ten mi řekl, že za tím je Kalousek. To si nechte pro sebe, nezveřejňujte to, jenom v případě, že tam nepadnou jména…“
Z reakce na dopis Č.Hofhanzla, mnou šířený 17.6.2010. Stále se divíte, proč se tak urputně držel na ministerstvu Gandalovič, a proč každý ministr zemědělství, z jakékoli politické strany, přežil bez úhony všechny ty podivné tendry?
Jan Šinágl
Advokát Zdeněk Altner, který se několik let soudí se sociální demokracií o odměnu za úspěšné zastupování strany ve sporu o Lidový dům, ve středu prohlásil, že nyní chce po ČSSD částku zhruba 30 miliard korun. Zároveň podal novou žalobu proti sociální demokracii, společnosti Cíl, kterou ČSSD vlastní, a expředsedovi strany Jiřímu Paroubkovi. V ní požaduje, aby společně zaplatili 176 miliónů korun na náhradu škody.
„Kdo v této zemi si dovolí deset let neplatit bance? Prostě smlouvy se musejí dodržovat,“ prohlásil Altner k požadované sumě, kterou sám označil za „hroznou“.
Částku 176 miliónů požadovanou v nové žalobě měla podle Altnera složit advokátní kancelář zastupující ČSSD advokátní kanceláři Wenger & Vieli v Curychu, zastupující Altnera. Má to být záruka toho, že sociální demokracie má vážný zájem o mimosoudní narovnání s advokátem, který na ČSSD vymáhá honorář za zastupování ve sporu o Lidový dům.
Škoda ve výši 176 miliónů údajně vznikla tím, že Paroubek jednání o mimosoudním vyrovnání ukončil s odůvodněním, že zásluhy o Lidový dům náležejí advokátovi Pavlovi Blanickému, který zastupoval ČSSD před Altnerem.
Žalobu prý Altner rozšířil na Paroubka proto, že ČSSD je zadlužená, a jeho nároky jsou tak ohroženy. Z týchž důvodů podal soudu i návrh na předběžné opatření k obstavení majetku sociální demokracie. Vyzval rovněž ostatní věřitele této strany, aby se k němu připojili za účelem podání návrhu na konkurz na majetek ČSSD. Altner se už u soudu v minulosti domáhal vyhlášení konkurzu na ČSSD, ale neuspěl.
Český stát mě ožebračil, tvrdí Altner
Advokát Altner tvrdí, že honorář, který mu sociální demokracie dluží, respektive švýcarské firmě H-Holding, které značnou část pohledávek vůči ČSSD postoupil, se už vyšplhal spolu se smluvními pokutami na zhruba 30 miliard korun.
Altner podal dosud mnoho žalob a stížností. Jen k Ústavnímu soudu jich přišlo několik desítek. Dosud však neměl úspěch. Sociální demokracie již dříve v tiskovém prohlášení uvedla, že všechny dosud vedené soudní spory mezi ní a Altnerem byly pravomocně ukončeny ve prospěch ČSSD. Altner však namítá, že spory neprohrál, soudy pouze ve věci nerozhodly. Firma H-Holding proto může požadovat, aby rozhodly, nebo vymáhat 30 miliard po České republice.
Soudy zamítly i jeho požadavek, aby prohlásily konkurz na majetek strany. „ČSSD je mnohonásobně předlužena… dávno měla skončit v konkurzu,“ uvedl už dříve Altner.
Advokát ve středu také opakoval svá dřívější tvrzení, že ho český stát ožebračil. Proto prý udělá vše proti zneužívání státní moci v ČR. Směřoval prý proti němu „tvrdý majetkový útisk“. Řekl také, že ho pronásledují exekutoři.
Už v květnu prohlásil, že se s Českou republikou hodlá soudit o náhradu škody, která mu vznikla postupem soudů. V době, kdy soudy údajně škodu způsobily, činila podle něj její výše 24 miliónů korun. Altner chce prý podstatnou část svých údajných nároků vůči státu převést na mezinárodní charitativní organizaci, sám bude vymáhat jen deset procent z částky.
Autor: novinky.cz
Pořadatelé Festivalu politické písně Sokolov letos vyhlásili Papalášem roku středočeského hejtmana Davida Ratha. O jeho vítězství rozhodla anketa, která začala na internetu v dubnu. Jasným vítězem a obhájcem loňského prvenství se dlouho jevil dosavadní předseda ČSSD Jiří Paroubek, krátce před uzavřením ankety z ní byl ale vyřazen.
Podle pořadatele akce Miroslava Balatky to byla reakce na dění po volbách a odstoupení Paroubka z funkce předsedy sociální demokracie.
Rath získal podle pořadatelky akce Michaely Reichlové z celkového počtu hlasů 53,6 procenta a jako první cenu umělecký artefakt od výtvarníka Davida Černého.
.
Papaláš roku - Zprávy Sluvko
.
Druhé místo v anketě Papálaš roku patří pražskému primátorovi Pavlu Bémovi s 19,6 procenta a třetí příčku pak obsadil poslanec Marek Benda s 11,9 procenta. Jelikož si nikdo z oceněných na závěrečném večírku festivalu ceny nepřevzal, budou vydraženy ve prospěch této recesistické akce.
Veřejnost mohla rovněž hlasovat v kategorii Komunální Štetináč, kde zvítězil kontroverzní starosta Prahy 5 Milan Jančík, když mu z celkového počtu hlasů patřilo 31,1 procenta. Druhé místo obsadila neméně kontroverzní bývalá šéfová stavebního úřadu karlovarského magistrátu Ivana Doubová s 18,1 procenta a třetí skončil politik a podnikatel Michal Kraus se 14,7 procenta.
Jako Prasárnu roku ocenili hlasující počin Davida Ratha, když se snažil bránit studentům vyzkoušet si volby nanečisto. Jako Skokan roku byl označen prezident Nejvyššího kontrolního úřadu František Dohnal.
Zatímco v loňském roce, kdy se anketa konala poprvé, politiky nominovali sami pořadatelé festivalu, letos se na nominacích podíleli novináři a studenti středních škol.
Festival politické písně, který vyvrcholil o víkendu koncerty pod širým nebem, názvem navazuje na někdejší zprofanovaný festival, organizovaný Socialistickým svazem mládeže. Na rozdíl od něj ale není oslavou komunistické ideologie, ale chce být naopak kritikem negativních jevů v české politice.
Zdroj: ČTK
.
Zprávy Sluvko
Skupina mladých umělců včera ráno polila červenou barvou pražské sídlo KSČM. Barva symbolizující krev pokryla okna a parapety budovy v ulici Politických vězňů. Záměrem umělecké performance bylo upozornit na to, že se strana nezbavila zodpovědnosti za politické vraždy z dobách komunistické totality. Současní komunisté akci hodnotí jako vandalství.
Mluvčí pražské policie Eva Kropáčová popsala nabarvení budovy jako poměrně důkladnou akci. „Ostraha to nahlásila v 5:33. Akce se účastnilo pět nebo šest mladých lidí, natřena jsou všechna okénka, deset parapetů a plášť budovy. Na červeno je obarvena i část chodníku a komunikace. Na místě zůstaly kbelíky se zbytky barvy“.
Maskovaní mladíci použili 170 litrů červené barvy. Ta podle nich symbolizuje krev obětí, kterou mají komunisté na rukou.
Incident zatím vyšetřuje obvodní oddělení policie ve spolupráci s kriminalisty. Ti se zaměřili mimo jiné na e-mailovou adresu, ze které přišlo vyjádření médiím. Připouštějí ale, že vzhledem k zahraniční registraci elektronické schránky moc šancí na identifikaci odesilatelů nemají. Věc se vyšetřuje jako podezření z poškození cizí věci, policie zatím sbírá důkazy a čeká na potvrzení, zda to byl památkově chráněný objekt.
„Duševně opozdilé vandalství“
„Bylo to duševně opozdilé. Jestli to někdo považuje za umění, tak já tedy ne. Lidé vnímají KSČM podle její práce za posledních dvacet let, ne podle toho co bylo před rokem 1989,“ řekl ParlamentnímListům.cz předseda Vojtěch Filip. Lidé nás hodnotí podle práce za posledních dvacet let. Ne podle toho, co se dělo před revolucí, vzkázal Vojtěch Filip „milovníkovi Klause a Topolánka“, jenž polil sídlo KSČM červenou barvou.
Jednička pražské kandidátky komunistů Jiří Dolejš Filipa doplnil: „Naše budova v ulici Politických vězňů patří mezi památkové objekty, čili bych to označil za vandalství.“ Dodal navíc, že není náhoda, aby sídlo KSČM bylo pod palbou v době, kdy do voleb zbývá něco málo přes týden. „Ta spojitost s volbami je jasná. Už i kvůli použité červené barvě je jasné, že těmi vandaly jsou naši kritici.“
A v tom se nemýlí. Skupina umělců připomněla českému národu fakt, že na naší politické scéně stále působí strana KSČM, která se nikdy nedistancovala od zločinů, vražd a devastace naší společnosti v letech 1948-1989.
Angažované umění?
Právě až po pádu komunistické totalitní vlády v roce 1989 vznikla v Čechách poptávka po do té doby neprovozovaném druhu umění. Dnes jej nazýváme, mnohdy nepřesně, angažované umění.
Je to druh umění, který jedince určitým způsobem atakuje, probouzí jej z letargie tím, že poukazuje na kontroverzní témata ve společnosti a zároveň narušuje veřejný prostor, pro nějž je angažované umění primárně určeno. Pod nálepku angažované umění bychom mohli řadit některé umělce, kteří vytváří různé performace či happeningy. V českém prostředí se jedná o skupiny jako Kamera Skura, Pode Bal, Guma Guar, Rafani nebo Ztohoven.
Umělec Václav Magid o angažované umění tvrdí, že „by mělo být spojeno s konkrétním dlouhodobým programem, se zaujetím jasného politického, ne-li životního postoje, s odvahou odevzdat svou tvorbu službě nějakému mimouměleckému účelu, a tedy kompromitovat její výsostný status umění“. Žádná taková skupina ale podle něj v Čechách nepůsobí. Všechny reagují spíše nahodile na podněty, které se v dané chvíli objevují“.
Tento popis odpovídá také aktuální umělecké reflexi „Krev nesmyješ“, ke které se navíc veřejně nikdo nepřihlásil. Mnoho děl angažovaného umění ve veřejném prostoru bývá anonymních z důvodu trestní postižitelnosti. Již v minulosti se někteří z umělců za svá díla museli zodpovídat před soudem – exemplární bylo například soudní popotahování členů skupiny Ztohoven za mezinárodně uznávanou uměleckou reflexi problematizující mediální prostor – atomový výbuch v Krkonoších v přímém přenosu ranního vysílání České televize.
Zdroj: nezapomente.cz
.
Zprávy Sluvko
Včera jsem se dívala na zprávy a tam někdo řekli, že ti co už prasečí chřipku měli, jsou rádi, že ji mají za sebou – jeden pán se podělil o nemoc – prý měl jsem horečky, bolelo mě celé tělo, byl jsem slabý…. No a kdo z nás aspoň jednou v životě při obyčejné chřipce ne?!
Celý svět je jeden velký byznys.