kategorie | Nezařazené

Dvojka na kandidátce KSČM: Kolektivizace byla v zájmu národa, lidé tehdy třeli bídu

Datum: Duben 2010 | Vložil:

Předsedkyně pražských komunistů Marta Semelová pracuje již čtvrtstoletí jako učitelka na základní škole. Zatímco před volbami 2006 byla ještě na nevolitelném místě, nyní má z pozice pražské dvojky velkou šanci na parlamentní křeslo.

Výročí února 1948 si chodí Marta Semelová spolu s dalšími straníky připomínat k hrobu Klementa Gottwalda. Při letošní akci podle komunistických Haló novin vyzdvihovala „tehdejší touhu pracujících žít ve společnosti, v níž nebudou nezaměstnaní, chudí ani žebráci“.

HN: Proč je pro vás důležité připomínat si únor 1948?
Po únoru došlo k zvednutí životní úrovně, stavěly se školy, nemocnice, fabriky. Lidé dostali práci, vzdělání, tak proč na to zapomínat?

HN: Poúnorová doba však byla spojena i jinými jevy, než o kterých mluvíte..
V každé době se něco podaří více, něco méně a něco se třeba nepodaří.

HN: Jak se například díváte na kolektivizaci?
Bylo to období, ve kterém nám zemědělství zajistilo soběstačnost a vznikla velice úspěšná zemědělská družstva, na rozdíl od dneška, kdy se vybíjejí stáda a zemědělci se potýkají s problémy. Tehdy se k nám dokonce chodili učit i odborníci ze zahraničí.

HN: Kolektivizace však byla spojena také se znárodňováním. O statky přišly podle odhadů na čtyři tisíce selských rodin..
Také ale byly rodiny, které samy dávaly svůj majetek do družstva a když jim ho pak chtěli vrátit, tak to odmítaly.

HN: Takže bylo správné vyvlastňovat majetek sedláků proti jejich vůli?
Já si myslím, že to bylo v zájmu těch prostých lidí, kteří se živili rukama a v zájmu celého národa.

HN: V zájmu celého národa bylo násilné vyvlastňování?
Já mluvím o tom, že v zájmu národa bylo vytváření podmínek pro rozvoj zemědělství.

HN: Ty podmínky se ale vytvářely za cenu toho, že mnoho rodin přišlo o své statky, na kterých hospodařily několik století.
Také ale na těch statcích předtím dřeli obyčejní lidé, kteří dostávali velmi malou mzdu a žili v bídě. To bylo přeci také nespravedlivé.

HN: Takže schvalujete způsob jakým kolektivizace probíhala?
Já si netroufám hodnotit jednotlivosti, ale ten celkový vývoj pro budoucnost lidí byl správný.

HN: Co třeba otázka politických procesů? Před čtyřmi roky jste v HN říkala, že byli souzeni jednom ti, kteří si to zasloužili… 
Takhle jsem to neřekla, to byla určitá novinářská zkratka. Mluvila jsem o tom, že po listopadu 1989 mnoho lidí označovalo sebe samé za politické vězně, přitom v řadě případů neprávem.

HN: Když došlo jen k nějakému novinářskému zkracování, jaký je tedy váš pohled? Připouštíte, že došlo k justičním vraždám?
Pokud došlo k nějakým excesům, tak se k tomu učinilo (stranické) vyjádření ještě před listopadem 1989.

HN: Váš názor přeci nemusí být stejný jako stranické vyjádření. Jak se díváte například na proces s Miladou Horákovou?
Já už bych nerada mluvila o minulosti. Ráda bych se bavila spíše o tom, co budu dělat v politice dál.

HN: Před čtyřmi roky jste se ale vyjadřovala i k otázkám souvisejících s minulostí, proč už ne teď? Není to tak, že by vám stranické vedení zakázalo o podobných věcech mluvit?
Ale ne, nikdo mi nic nezakazuje. Chtěla bych ale už mluvit o tom co pálí lidi dnes a nevracet se pořád do minulosti.

HN: Tak tedy přítomnost: loni na podzim proběhl na půdě KSČM odborný seminář o školství. Podle Haló novin jste na něm kritizovala současné metody výuky dějepisu, například besedy s politickými vězni, které pořádá Člověk v tísni. Co vám na tom vadí?
Výuka dějepisu musí být v první řadě objektivní a vyvážená. Její současnou podobu kritizovali i odborníci, kteří nemají s KSČM nic společného. Pokud už chodí do škol pamětníci, tak si myslím, že by tam měli chodit také pamětníci budovatelského úsilí, nebo například členové Klubu českého pohraničí, Klubu Julia Fučíka, …

HN: Takže si představujete, že by například s politickým vězněm vždy vystoupil i někdo z té druhé strany?
Do takovýchto podrobností nechci jít, ale myslím si, že by tady měla být maximální vyváženost.

HN: V čem by například zmiňovaný klub bývalých příslušníků pohraniční stráže mohl obohacovat výuku?
Dnes se předstírá, že naši pohraničníci pouze vraždili, přitom to byli lidi, kteří bránili naši zem a dodržovali zákony. A ti pamětníci by mohli říct, jak to skutečně na těch hranicích vypadalo, kolik pohraničníků třeba bylo zákeřně zabito.

HN: Pohraničníci byli přeci vojáci, kteří měli pravomoc střílet na neozbrojené lidi, prchající ze země a toho také využívali, byť k tomu měli nějaké regule.
Podívejte se, pokud tam došlo k nějakému porušení zákona, tak byl takový člověk potrestán. Takové případy byly a tohle by se také mělo sdělovat při výuce.

HN: Uvažujete tedy o nějakých nových učebnicích?
Žádnou konkrétní učebnici nepřipravujeme, nicméně spolu s našimi stranickými historiky bychom chtěli dát dohromady prameny jako jsou dobové záznamy, nebo právě výpovědi pamětníků, ze kterých by se dalo při výuce čerpat.

HN: Jaké máte ambice v politice? Chtěla byste působit na ministerstvu školství?
O ministerstvu školství neuvažuji, uvažuji pouze o působení ve sněmovně, pokud možno ve výboru pro školství.

Autor: Vladimír Šnídl

Čtěte související:

Soudružka učitelka chválí boj proti kulakům. Teď míří do poslanecké lavice

.

Marta Semelová: „Dokumenty o Horákové do škol nepatří“

Zprávy Sluvko

3 komentářů u “Dvojka na kandidátce KSČM: Kolektivizace byla v zájmu národa, lidé tehdy třeli bídu”

  1. Ondřej Štěpánek napsal:

    S takovým člověkem, jako je soudružka Semelová, nemá cenu diskutovat, je to naprostý výsměch všem, kteří za totality přišli o svůj majetek (případně svobodu) a žili pak na okraji tehdejší společnosti. Ona to moc dobře ví, proto se nechce vracet do minulosti…

  2. Ivan napsal:

    Proces vytváření velkých zemědělských podniků probíhal i v kapitalistických zemích (většinou dokonce dříve než v Československu). Utrpení lidí přitom bylo často větší. Např. když banky v USA svou úvěrovou politikou v třicátých letech minulého století vyhnaly z farem desetitisíce farmářů, nikdo se nestaral o jejich zoufalou situaci. Tehdy táhly nekonečné kolony rozhrkaných náklaďáků (pro amerického farmáře byl náklaďák obdobou toho, co pro českého rolníka z roku 1948 sedřený kůň) hlavně směrem ke Kalifornii a zoufalé rodiny hledaly jakoukoliv práci, aby alespoň nakrmily děti. (Přečtěte si třeba knihu Hrozny hněvu od Steinbecka.) I tak lze provádět faktickou koncentraci kapitálu v zemědělství. Banka pak na exekucí zabavené půdě vytvářela velké zemědělské podniky. V Holandsku jinými prostředky proběhlo vytváření velkých farem už koncem 19 století (v Holandsku neexistuje soukromé vlastnictví půdy, půda je pouze propůjčena k hospodaření). Takže proces vytváření JZD byl vůči lidem ještě ohleduplný. Režim se vždy postaral o zaměstnání i bydlení i těch nejpostiženějších. Nemuseli např. umřít hladem a vysílením v Mohavské poušti.

  3. duchodce napsal:

    Pani Semelova,kolektivizace bylo zo nejhorsi ,co se mohlo stat,kazdy „kulak* totiz koukal z pudy nejom brat ,ale on se i ni staral.Lide nezili v nadbytku
    ali meli co jist a kde bydlet.Porovnani s dneskem
    je tragedie.Bezdomovci,pole lezi ladem ,potraviny se dovazi atd.Tak takoveho poslance mit ,to je vyhra.
    Vam zrejme nestaci plat ucitelky a tak se jdete
    prizivit na statni utraty.Drzte se skolni katedry,
    sirte dal sve bludy,Oni uz stavajici poslanci
    nadelali paseku dost velkou.Republika je uz i tak v poslednim tazeni.Preji hezky vecer.


Zanechat komentář

Nový poslanec sněmovny a jeden z hlavních sponzorů strany Věci veřejné Vít Bárta změnil  krátce před volbami formu akcií své bezpečnostní společnosti ABL.

Místo akcií na doručitele, které jsou podle něj jedním z hlavním důvodů korupčních praktik v Česku, změnil status ABL na akciovou společnost s akciemi na jméno.

Změna, která byla učiněna právě v týdnu před hlasováním o sněmovně, se nyní objevila v internetovém obchodním rejstříku. 

Právě Bárta jménem Věcí veřejných  žádá, aby příští vláda akcie na doručitele zrušila, zatímco případní partneři ve vládě – ODS a TOP 09 – se ke zrušení staví rezervovaně.

Řebíčkův přízrak

Pro Bártu může být varovným příklad bývalého ministra dopravy Aleše Řebíčka (ODS). Ten předtím než vstoupil do politiky pouze oznámil, že se vzdává podílu ve firmě Viamont. Nikdy však kvůli akciím na doručitele nebylo možné ověřit, zda to skutečně udělal.

(Aktuálně.cz původně chybně uvedlo, že Bárta postupuje stejně jako Řebíček, ale jak jsme napsali výše, ukázalo se, že v době, kdy byl zvolen, už Bárta formu akcií své firmy změnil).

Jeden z lídrů Věcí veřejných však nemohl postupovat jinak, aby deklarovaný boj proti korupci zůstal věrohodný. Také Řebíčkova firma Viamont měla (podobně jako do zmíněné změny Bártova ABL) akcie na doručitele a žila z veřejných zakázek. Ty se během Řebíčkova ministrování řádově zvýšily na průměrnou roční částku tří miliard korun. Řebíček přesto může říkat, že to se zakázkami pro Viamont neměl nic společného. Tvrdí, že akcie Viamontu prodal ještě před nástupem na ministerstvo. Ale kdo to může ověřit? Protože šlo o akcie na doručitele, zpětně pravdu nezjistí ani policie.

I Vít Bárta, jemuž patří v ABL polovina akcií, dnes (podobně jako kdysi Řebíček) říká, že se podílu ve firmě zbaví. Pokud by však měla ABL akcie na doručitele, mohlo to dopadnout jako v Řebíčkově případě.   

Tichý společník bin Ládin

Vít Bárta se ve sporné otázce vyjadřuje zcela jednoznačně. „Tragédií České republiky jsou akcie na doručitele, anonymní vlastnické struktury. Pokud tohle eliminujeme, je celý problém s korupcí vyřešen,“ řekl v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes. Jeho silná slova potvrzuje loňská studie OECD Tax Co-operation. Akcie na doručitele (baerer shares) jsou podle ní jedním z hlavních rizik, která otevírají prostor k praní špinavých peněz.  Ve své tradiční podobně listinných akcií totiž umožňují absolutní anonymitu majitelů. Vlastníkem akcie je člověk, který akcii drží v ruce. Pokud nechce, nedozví se to ani policie, protože může akcie kdykoli půjčit libovolnému společníkovi. Ministrovi tak může patřit firma, které ministerstvo přiděluje veřejné zakázky, totéž platí pro hejtmany, starosty a další zaměstnance veřejné správy. Nákupem anonymních akcií je zároveň možné vyprat libovolné množství špinavých peněz.

„Listinné akcie na doručitele umožňují, aby byl vlastníkem české firmy Usáma bin Ládin, a nikdo se to nedozví, pokud se nebude sám chtít přiznat,“ upozorňuje v nadsázce bývalý ministr a bojovník za průhlednost finančních trhů Tomáš Ježek.

Akcie a svět

Bez registrace:

Anguilla, Česko, Guatemala, Marshallovy ostrovy, Nauru

Nejsou povoleny:

Americké Panenské ostrovy, Andorra, Argentina, Austrálie, Bahamy, Bahrajn, Barbados, Belgie, Bermudy, Brunei, Čína, Filipíny, Finsko, Gibraltar, Guernsey, Chile, Island, Itálie, Japonsko, Jersey, Kypr, Maďarsko, Malajsie, Malta, Man, Mauritius, Mexiko, Niue, Norsko, Nový Zéland, Rusko, Singapur, Spojené arabské emiráty, Spojené státy, Sv. Lucie, Sv. Vincent, Švédsko

Registrace ve veřejném systému (zaknihované akcie):

Rakousko, Dánsko, Estonsko, Francie, Irsko, Korea, Monako, Německo, Polsko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Turecko

Registrace dostupná státním institucím:

Antigua, Aruba, Belize, Britské Panenské ostrovy, Cookovy ostrovy, Dominica, Grenada, Hongkong, indie, Izrael, Jižní Afrika, Kajmanské ostrovy, Kanada, Kostarika, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Macao, Montserrat, Nizozemské Antily, Nizozemsko, Panama, Portugalsko, Řecko, Samoa, San Marino, Seychely, Sv. Kitts a Nevis, Španělsko, Švýcarsko, Turks a Caicos, Uruguay, Vanutu – Zdroj: OECD Tax Co-operation 2009

Poznámka: Při registraci ve veřejném systému neexistují listinné akcie na doručitele. Všechny obchody jsou elektronicky evidovány prostřednictvím veřejných institucí. Ostatní způsoby registrace listinné akcie na doručitele připouštějí. Firma však musí evidovat, komu akcie patří. V některých zemích se  jakýkoli prodej akcií hlásí státem jmenovaným správcům, v jiných zemích se každoročně zveřejňuje vlastnická struktura. Další model připouští, že informace o prodejích eviduje sama firma, na požádání však musí vlastnickou strukturu a jejich historii sdělit finančnímu úřadu resp. policejnímu vyšetřovateli. V zemích bez registrace nemá ani policie zákonné nástroje ke zjištění, kdo v minulosti akcie na doručitele nakoupil či prodal.

Pět zemí na světě

OECD eviduje poměry většiny zemí, kde se s akciemi obchoduje. Žádá příslušné vlády, aby akcie na doručitele buď zrušily, anebo registrovaly jejich vlastníky. Zrušeny byly ve čtyřiceti zemích včetně Austrálie, Japonska, Maďarska, Ruska a Spojených států. Dalších čtyřicet zemí přistoupilo k nějaké formě registrace jejich majitelů. Ve Francii, Německu, Velké Británii a dalších evropských zemí zakázali akcie na doručitele v listinné podobě. Může se s nimi tedy obchodovat jen na burze, nebo prostřednictvím bank a clearingových úřadů. Ve všech případech jsou akcionáři evidováni. V dalších zemích se přistoupilo k jiným formám registrace. V Evropě jsou nejliberálnější Lichtenštejnsko a Nizozemsko, ale i v těchto zemích mají firmy povinnost vést evidenci, kdo akcie vlastní a jak se s nimi obchodovalo. Tyto údaje si od nich může vyžádat policejní vyšetřovatel.

Česká republika nepatří do žádné ze zmíněných kategorií. Umožňuje sice akcionářům, aby vlastnictví akcií registrovali v obchodním rejstříku, není to ale povinnost. „Informace o majitelích akcií na doručitele mohou být v některých případech nedostupné,“ potvrzují experti OECD. Stejně jsou hodnoceny už jen Anguilla, Guatemala, Marshallovy ostrovy a Nauru.

Z této výjimečné pozice by se Česko dostalo, kdyby akcie na doručitele zrušilo, anebo kdyby zavedlo registraci jejich majitelů.

Tma jako před 20 lety

Akcie na doručitele bez jakékoli registrace byly v Česku obnoveny před dvaceti lety. Počet firem, které je využívají, se nápadně zvýšil v posledních pěti letech. „Česká republika jde proti proudu času,“ míní Tomáš Ježek.

Firmy s anonymními vlastníky se významně uplatňují nejen při zakázkách, které se rozdělují v resortu dopravy. Na evropské peníze dosahují ve všech oborech, jak svědčí výběr ze seznamu úspěšných anonymních žadatelů o bruselské dotace: Czech Heat, Dolnolabské elektrárny, Farma Čapí hnízdo, Kardiocentrum Vysočina, Léčebné lázně Konstantinovy Lázně, Národní tkáňové centrum, OK Pool, President Securities, Privamed, Retex textilie, Ski centrum Krhutka, Spur kartony. Všechny přešly na anonymní akcie po roce 2006. Slaví úspěchy v regionech, především v Praze, na Ústecku a v jižních Čechách. Prosazují se tam hlavně ve stavebnictví, kde příklad Viamontu následují firmy jako EDS Holding, Mane, Navatyp, Silnice Group a další.

Autor: Petr Holub

nedávná videa

štítky

Odkazy