kategorie | Nezařazené

Kavalírová za normalizace publikovala pod hlavičkou ministerstva

Datum: Leden 2010 | Vložil:

Předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová měla za normalizace na ministerstvu práce a sociálních věcí významné postavení. V roce 1973 zde dokonce vydala sborník přednášek. A ačkoli kritikům v konfederaci vyčítá údajné členství v KSČ, sama žila s muži spjatými s režimem.

V minulosti ženy, která stojí v čele rady Ústavu pro studium totalitních režimů a předsedá Konfederaci politických vězňů, se objevila další sporná místa.

Kromě členství v režimních organizacích, jako je ÚV Československého svazu žen nebo Svaz československo-sovětského přátelství, ke kterému se přiznává ve formuláři z roku 1978, byla také v sedmdesátých letech velmi aktivní na ministerstvu práce a sociálních věcí. A to natolik, že zde vydala sborník přednášek. – více o členství v organizacích.

V roce 1973 vyšel pro interní potřebu ministerstva Výběr přednášek ze školení sociálních pracovnic a vrchních sester z ústavů sociální péče. Kavalírová byla před zatčením v padesátých letech vrchní sestrou v Závodním ústavu národního zdraví Jáchymovské doly.

Třebaže nejde o ideologicky zabarvené dílo a Kavalírová je pouze autorem úvodního textu, naznačuje to, že postavení Kavalírové na ministerstvu nebylo nevýznamné.

Právě to kritizují někteří bývalí političtí vězni, když tvrdí, že působení Kavalírové na komunistickém ministerstvu se neslučuje se stanovami organizace. Kavalírová by podle nich neměla být členkou KPV, natož její předsedkyní.

„Manžel komunista absolutně nebyl“

Oba životní partneři Kavalírové si také zadali s komunistickým režimem. To o působení Kavalírové za totality nemusí vypovídat, o závazku druhého ze svých partnerů tehdy ani nemusela vědět.

Problematické je, že se dnes jako předsedkyně Konfederace politických vězňů zbavila svých kritiků na základě vykonstruovaného nařčení, že byli členy KSČ, i když to nebyla pravda.

Například hrdinného odbojáře Františka Zahrádku nechala z KPV letos vyloučit na základě jeho zfalšované stranické průkazky, kterou používal v padesátých letech pro krytí svých odbojových aktivit.

Přitom manžel Kavalírové, právník Jiří Kavalír, byl horlivým straníkem, jak dokládají komunistické zápisy.

Kavalírová se za něj provdala v roce 1949. Narodila se jim dcera Blanka (provdaná Matějíčková), která nyní dělá v KPV tajemnici. Kavalír byl o osmnáct let starší a komunistické tajné materiály ze svazku Zpěvačka, které mám k dispozici, o něm mluví jako o „agilním členovi strany“, který „pravidelně navštěvoval stranické schůze“, „uplatňoval na nich hodnotné příspěvky“ a jeho „poměr k lidově demokratickému zřízení byl kladný“.

Kavalír byl zaměstnán jako soudce u Krajského soudu v Praze, poté působil jako legislativec na ministerstvu vnitra.

Partnera vedla StB jako tajného agenta

Později žila Kavalírová v jedné domácnosti s architektem Miloslavem Pokrupou, se kterým vlastnila byt. Podle archivních dokumentů zveřejněných Ústavem pro studium totalitních režimů je Pokrupa registrován jako tajný spolupracovník StB v letech 1958 -1965 pod krycím jménem Míla. Ve svazku je sice uveden jako Miroslav, podle data narození a místa bydliště je ale jasné, že šlo o jednu a tutéž osobu.

Podle spisu Zpěvačka, který leží v Ústavu pro studium totalitních režimů, se chystala za Pokrupu provdat a žili spolu v jednom bytě.

spis kavalirove

Svazek Zpěvačka byl veden primárně kvůli jiným lidem, obsahuje nicméně několik stránek informací o Kavalírové.

Některé z nich ji ukazují jako ženu, která byla v padesátých letech myšlenkově zaměřená proti režimu. Svého manžela a komunistu Kavalíra například nepouštěla na komunistické schůze a doma ho zapírala, když se po něm jeho kolegové straníci vyptávali.

Co říká svazek Zpěvačka

Svazek Zpěvačka nevypovídá o aktivní protikomunistické činnosti Naděždy Kavalírové. Byla spíše obětí vykonstruovaného procesu. Její vina podle spisu spočívala v tom, že se z doby studií před rokem 1948 znala s člověkem, který emigroval a vytvářel si na území Československa špionážní síť. Kavalírová do ní byla zahrnuta, protože si ze zmíněným psala. V tomto světle působí její životopisy, kde se hlásí k protikomunistickému odboji, poněkud nepřiměřeně.

Spis Kavalírovou popisuje jako člověka před Únorem smýšlejícího „reakčně“, byla členkou národních socialistů.

Svazek také osvětluje rodinné poměry a osobní charakteristiky Kavalírové. Jsou to reference, které na ni poskytli její sousedé nebo lidé z okolí, kteří ji znali:

***

„Její chování a vystupování bylo vůči ostatním obyvatelům nejen povýšené a nadřazené, ale považovala by se za poníženou, kdyby s někým promluvila. Všech obyvatel se stranila. Zakládala si na titulu svého manžela a nechala se oslovovat „milostivá paní doktorová“, na což si potrpěla, při čemž nezapomněla nikdy poznamenat, že má vyšší školní vzdělání.“

„Po charakterové stránce se jevila jako energická, průbojná žena, svým vlivem manžela plně převládala, při čemž ho ještě podceňovala. Manžel byl o 18 let starší a podle názorů obyvatel se za něj provdala pouze z důvodů manželova titulu a jeho dobrých příjmů. Na veřejnosti se pak za něj styděla, jelikož nikdy nebyla viděna na ulici a pod. v jeho společnosti a do společnosti chodila vždy sama.“

„Chodila velmi elegantně oblékána, což bylo na úkor manžela, který chodil v ošumělých šatech. Z důvodů výše uvedených jmenovaná v bydlišti nepožívala dobrou pověst.“

zdroj: USTR H-350, spis „Zpěvačka“, str. 126, 15. října 1956

o manželovi Jiřím Kavalírovi:

„Byl zaměstnán jako soudce u Krajského soudu v Praze. Byl členem KSČ. Členských schůzí a akcí stranou v bydlišti pořádaných se zúčastňoval a na schůzích uplatňoval hodnotné diskusní příspěvky. V místní organizaci byl členem výboru a projevoval se jako agilní člen strany. Jeho poměr k lid. dem. zřízení byl naprosto kladný.“
str. 127, tamtéž

13. říjen 2009

Zdroj: ADAM B. BARTOŠ

.

Zprávy Sluvko

Zanechat komentář

ico ico ico ico ico ico ico RSS kanal

nedávná videa

štítky

archiv

meta

Odkazy