kategorie | Nezařazené

Křišťálově čistá

Datum: Únor 2010 | Vložil:

Opravdu si myslíte, že do výlohy vystrčený roztomilou češtinou hovořící kníže je tím pravým vůdcem nové strany nad kterou se každý dnes rozplývá? Kníže je sice noblesní pán, ale občas je jeho vyjadřování více než přímé. Ale je hájen. Kdyby například jeho výroky o rakouských magorech či socanech připomínajících povětrné ženštiny pronesl Topolánek, nestačil by utíkat před mikrofony novinářské smečky, která by ho štvala jako na lišku na parfózním honu. Skutečným vůdcem a principálem nového divadla je bezesporu Miroslav Kalousek, šikovně za knížetem schovaný a skvěle ho vodící. Bezkonkurenční majitel nejdražší loutky v našem pimprdlovém politickém divadle.

Vyjdeme-li z této premisy, zkusme se trochu porozhlédnout, kdo že se nám to tu představuje jako spása, jako čerstvý vítr (nezaměňovat s někdejším čerstvým vánkem). Plné blogy diskuzí včetně „fejsbúku“  očekávající příchod křišťálově čistých spasitelů naší umatlané, nenávistné politické scény. Pro ty, kteří věří, že pan Kalousek je alternativou šibalů či kmotrů a zázračným lékem jsem si dovolil ze svého archivku vytáhnout pár faktů, které určitě dříve či později budou vzpomenuty. Mám-li je já, nepochybuji, že je má i pan Dimun.

Takže něco co se dá vyčíst z veřejně dostupných zdrojů o TOPácké „dvojce“.

Od roku1984 byl členem  Československé strany lidové (ČSL), která po boku vedoucí KSČ v jednotném politickém šiku Národní fronty hájila a budovala socialismus.

V únoru 1990 nastupuje na Úřad vlády ČR jako ekonomický poradce, a od roku 1992 začíná odboru poradců šéfovat.

V lednu 1993 je Kalousek za ČSL jmenován ekonomickým náměstkem ministra obrany. Je to čas prodeje armádního majetku bývalé federace a Kalousek má na starost právě výběrová řízení a akviziční procesy. Rozhoduje o miliardových zakázkách. Dodávky materiálu armádě, modernizace tanků T-72, štábní informační systém, padáky. Jen střípky toho, co se dostalo ven. Některé případy jsou skutečně pikantní a zaslouží si alespoň pár vět.

V roce 1994 uzavřel Kalousek smlouvu s firmou Anex-Cirus  2310 kusů padáků pro českou armádu. Firma nebyla v době uzavření smlouvy ještě ani zapsána v obchodním rejstříku. Dostala zakázku tak rychle, že to nestihla.  Padáky byly nekvalitní a při pokusných seskocích zahynuli nevinní vojáci. Na veřejnost proniklo jediné jméno – Roman Prinich, jehož rodina se soudně domáhala odškodnění a potrestání viníků. Na rukách pana Kalouska podle ní ulpěla krev. Díky špatně sestavené smlouvě  nešlo smlouvu vypovědět. Soud  vzhledem ke znění smlouvy nařídil odebrat ministerstvu další nefunkční padáky za 114 milionů korun. Celkově zaplatil stát za smrtelně nebezpečné padáky řádově stovky milionů korun. Přesné číslo ministerstvo tají.

Nemenší perlou je i  „modernizace tanku T-72″, která spolkla celkem neuvěřitelných 19 miliard korun! Smlouva italskou (s izraelským kapitálem) firmou Oficcine Galileo a izraelskou firmou Nimda byla uzavřena v roce 1995 na megalomanských 353 kusy tanků. Smlouvy byly opět uzavřeny velmi chytře, termíny se beztrestně prodlužovaly, náklady zvyšovaly a stát jen bezmocně přihlížel. Nakonec bylo v roce 2001 rozhodnuto o modernizaci 30 strojů. No comment. Dalším z řady tunelů jmenujme např. proslulý štábní informační systém, který zadalo ministerstvo obrany firmě EDS (Electronic Data Systems) v roce 1997. První kolo výběrového řízení vyhrála konkurenční firma Unisys. Kalousek byl tedy nucen výběrové řízení zrušit a vypsat nové. Ani tehdy si komise netroufla vybrat EDS a vyhrála opět společnost Unisys. Nezbývalo, než zasáhnout a označit nabídku EDS za „výhodnější“. Představitelé Unisys se poté obrátili na policii s žádostí o ochranu, neboť byli údajně vydíráni, aby se nebránili a nenapadli výsledek soutěže. V červenci 1998 prohlásil pracovník EDS Jan Březovský, že firma byla nucena jako provizi za udělení zakázky zaplatit lidoveckým činitelům 50 milionů korun. Dodávka systému za více než miliardu korun byla oficiálně ukončena v roce 2002, přičemž tento systém nebyl schopen předávat informace na takové úrovni, jaké zadání požadovalo, a je v tomto smyslu nefunkční dodnes. V roce 1997 stihl Kalousek sjednat a podepsat (za souhlasu Klausovy vlády) kupní smlouvu s developerskou firmou EPF, která koupila rozsáhlý areál kasáren u pražského Náměstí republiky. Kupní cena činila asi 900 milionů korun. Zajímavá cena. Nicméně smlouva byla uzavřena tak, že stát tyto peníze posléze firmě EPF nejen vrátil, ale přidal dalších asi 500 milionů jako odškodnění. Říkáte neuvěřitelné?

Tak to neznáte smlouvy, které podepisoval pan Kalousek. Smlouva zaručila EPF plné odškodnění, nebudou-li budovy prázdné. V budovách sídlila tehdy Akademie věd. Na to pan Kalousek zapomněl, smlouvu podepsal a stát vyplatil na odškodném zhruba stejnou sumu jakou dostal jako kupní cenu. Dalších asi 500 milionů vyplatil stát jako náhradu za nepřímé škody, resp. za škody, které na firmě EPF vymohli její smluvní partneři jako náhradu za zpoždění projektu.

Kalouskovi zlomila jako náměstkovi vaz vládní krize v roce 1997 a take vyvrcholení aféry s firmou Zeman&Zeman, která získala zakázku na dodávku potravin armádě v hodnotě miliard korun. Výběrové řízení samozřejmě obešli. V souvislosti s touto zakázkou byla na ministerstvu obrany uplácena řada důstojníků, a jeden neopatrný je, zřejmě na základě udání policii, přistižen při přebírání statisíců korun od zástupce firmy Zeman& Zeman. Tehdejší ministr obrany Michal Lobkowicz se vyjadřuje, že „má indicie, že to není jednotlivec, ale více lidí, kteří jsou v aféře zapleteni.“ Zeman&Zeman přichází o zakázku, okolnosti začíná vyšetřovat policie a firma je vzápětí vytunelována a uzavřena. Reakce na sebe nenechává dlouho čekat. Prokurista a spolumajitel firmy Zeman&Zeman David Petrovický, zeť dalšího spolumajitele Jindřicha Zemana, je unesen ozbrojeným komandem ze své vily u Havlíčkova Brodu a beze stopy mizí. Jeho těhotnou manželku únosci ušetří.

V roce 1998 je zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a získává poslaneckou imunitu. Ve stejnou dobu již probíhá vyšetřování inspekce ministerstva obrany, a brzy na to je k vyšetřování přizvána i policie. Vyšetřování se protahuje až do roku 2001, kdy se Kalousek opět pokouší získat ztracené pozice a usiluje o křeslo ve stínové vládě tzv. Čtyřkoalice. Tehdy se proti němu ostře staví tehdejší předseda strany Cyril Svoboda, který má obavy o diskreditaci celého projektu Čtyřkoalice v případě, že bude Kalousek skutečně obviněn. Svoboda je úspěšný, Kalousek ustupuje a stávají se z nich zarytí nepřátelé. Do sněmovny je Kalousek zvolen i v roce 2002 a pečlivě připravuje svůj comebacka  obsazuje křeslo předsedy Rozpočtového výboru PSP ČR.

V září 2002 je v Solenicích u Orlické přehrady zastřelen Kalouskův švagr Lubomír Kašák spolu se svým společníkem Zdeňkem Němcem. Vše se odehrává v době, kdy policie začíná intenzivně vyšetřovat desetimilionové zakázky jejich firmy IDOS od příbramské radnice, které šéfuje Kalouskův přítel a lidovecký kolega Josef Vacek.  Smrt majitelů IDOSu je uzavřena jako vražda a sebevražda s mrtvým pachatelem. Policie má ráda vyřešené případy. Naživu zůstává jediný spolumajitel IDOS, vlastník 5% podílu, kterým není nikdo jiný než manželka Kalouska Radka Kalousková. Jak se nedávno vyjádřila příbramská státní zástupkyně Jana Jahodová, bylo na Kašáka v době jeho smrti již připraveno obvinění a je velmi pravděpodobné, že by byl vzápětí vzat do vazby. A „spáchat vraždu sebevrahem“ na vazbě je složitější, než na svobodě.

Autor:  Petr Paulczynski

.

Zprávy Sluvko

Zanechat komentář

ico ico ico ico ico ico ico RSS kanal

nedávná videa

štítky

archiv

meta

Odkazy